Stane se Nolčův park počernickým pralesem? – Ad Bojím se lidí, kteří kácejí stromy

17.05.2015 23:03

 

Rád bych reagoval na text paní Evy Cudlínové „Bojím se lidí, kteří kácejí stromy – Ad kauza Nolčův park“. Přes veškerou úctu, kterou k paní Cudlínové chovám, s ní totiž nemohu souhlasit hned v několika věcech.

Předně bych se rád vymezil proti slovům, že občané nebudou šťastni, pokud bude park zrekonstruován. To je poněkud odvážné tvrzení, podobně jako bylo odvážné tvrdit, že revitalizace Nolčova parku ohrozí či nějak poškodí budoucnost počernických dětí, jak před časem napsala předsedkyně HOP paní Štrobová. Byl bych v těchto soudech opatrnější: vůbec nezpochybňuji, že je v Horních Počernicích řada lidí, kterým se současná podoba Nolčova parku líbí a vyhovuje jim a že se tito lidé domnívají, že se bude líbit i jejich dětem. Stejně tak je ale zcela nepochybné, že zde žije spousta lidí, kteří by revitalizaci parku uvítali – rovněž s ohledem na svou spokojenost, své estetické představy a předpokládanou spokojenost budoucích generací. Patřím mezi ty druhé jmenované.

Text paní Cudlínové je navíc formulován tak, jakoby se snažil zabránit zničení a vykácení parku, což je ale boj poněkud zbytečný, protož nic takového se nechystá. Park totiž nemá být vykácen (a dřevo nemá být odvezeno, aby se na něm radní či městská část obohatili - ano, i takto zoufale nesmyslný názor jsem v Horních Počernicích již zaslechl!), ale má být revitalizován. To je něco jiného. Znamená to, že mají být zachovány stromy mající hodnotu a které zároveň nejsou nebezpečné ani nevadí nové estetické koncepci parku (názory na ni mohou být jistě různé, já ji ale považuji za výrazně lepší než je současný „polopustý“ stav). Namísto odstraněných stromů mají být vysazeny stromy a keře nové s cílem povýšit současnou nepříliš vzhlednou a neuspořádanou zeleň na zajímavou a koncepčně řešenou dendrologickou kolekci (což byl mimochodem i účel a smysl anglických parků, na které je někdy v diskuzi nad Nolčovým parkem zastánci současného stavu odkazováno. Ty rozhodně nebyly celé ponechávány napospas přírodě. „Romantickou divočinu“ v částech sloužících jako parky – nikoliv tedy obory – tehdejší zahradní architekti v podstatě „jen“ velmi rafinovaně simulovaly. To vyhovovalo tehdejší představě člověka o jeho působení na přírodu a rolí v ní. Nenechme se zmýlit tím, jak obvykle vypadají anglické parky dnes po desetiletích nezájmu a devastace). O mnohém myslím vypovídá, že na většině fotografií pokoušejících se doložit půvab a hodnotu současného stavu Nolčova parku se objevují hlavně stromy, které v rámci revitalizace zachovány být mají, zatímco ty, které mají být nahrazeny jinými stromy, raději mnoho připomínány nejsou. Při pohledu do dokumentace na revitalizaci Nolčova parku navíc vyplývá, že těch skutečně hodnotných stromů v parku mnoho není – většina dosahuje jen průměrných hodnot a pouze nemnoho je hodnoceno jako nadprůměrných. Nevím jak kdo, ale já se za dendrologa nepovařuji a proto dokumentaci vypracované odborníky, kteří se celý svůj profesní život stromy a keři zabývají, důvěřuji.

Bojím se lidí, kteří kácejí stromy stejně jako paní Cudlínová, ale také nemám důvěru v lidi, kteří pro jednu sedmikrásku nevidí celou louku. Pokud by měly být stromy v Nolčově parku pouze vykáceny, byl bych nepochybně také proti. Pokud je ale řeč o náhradě nepříliš hodnotných dřevin novými a hodnotnými, tedy o sázení nových stromů a keřů namísto starých, přijde mi to jako dobré a rozumné řešení.

Text paní Cudlínové navíc může být chápán jako pokus vyvolat dojem, že všichni, kdo chtějí, aby byl Nolčův park revitalizován (znovu: nikoli vykácen, ale oživen - včetně vysazení nových dřevin) jsou necitliví barbaři bojující proti všemu zelenému, toužícími zničit vše krásné a romantické a co nejvíce poškodit svou obec a budoucí generace a jednající snad dokonce výhradě s vidinou získaných peněz. Myslím si, že tomu tak není a že je to velmi zkreslující pohled na věc. Za své „zelené“ přesvědčení snad mohu říct, že již asi deset let finančně podporuji jednu ekologickou organizaci (byť jen symbolicky), moje rodina pravidelně třídí odpad, s výjimkou sekačky na trávu nepoužívá energeticky náročná elektrická zařízení (jako je například rychlovarná konvice a další elektrospotřebiče mimo třídu „A“), a nevlastní ani nepoužívá automobil. Nicméně ovocné a další stromy na zahradě pravidelně prořezáváme a staré, již nerodící a uschlé, odstraňujeme a vysazujeme místo nic nové. Máme totiž za to, že stromy a zahrada potřebují péči, mají-li přinášet očekávané plody. Pokud bychom byli vlastníky lesa, jistě bychom k němu přistupovali jinak, ale les je les, zahrada je zahrada a městský park je městský park. Myslím si, že je dobré rozlišovat a že městský park s rozlohou parku Nolčova nemá suplovat boubínský ani žádný jiný prales.

Závěrem bych rád ještě něco napsal k Indiánům a citátu, který paní Cudlínová použila ve svém textu. Známá a výborně vyjádřená myšlenka připisovaná Indiánům z kmene Cree je jistě k zamyšlení. Nicméně ani Indiáni nemají ve věci stromů tak docela čisté svědomí (a oni sami, pokud vím, ani netvrdí, že by jej měli). Ne náhodou se také tento nebádající citát obrací ke všem lidem bez rozdílu. Byl by omyl předpokládat, že Indiáni stromy nikdy nijak nevyužívali a nikdy nikde žádný neuřízli. Strom byl pro ně zdrojem jednoho z nejdůležitějších materiálů, který potřebovali k životu – vyráběli ze dřeva  nástroje, nádobí, používali jej na otop a vaření, při stavbách obydlí (dočasných i relativně stálých) a také na zbraně atd. Vše jistě nebylo možné vyrobit jen ze spadaného a trouchnivějícího dřeva. Indiáni byli nepochybně k přírodě ohleduplnější, než jsme k ní nyní my - také proto, že se civilizačně nacházeli jinde než my (záměrně nechci napsat níže, protože to je v některých ohledech diskutabilní). Podle odhadů však žilo v celé Severní Americe před začátkem evropské kolonizace, tedy před začátkem genocidy Indiánů, asi deset miliónů lidí - tedy přibližně podobný počet obyvatel, jaký nyní obývá Českou republiku. Je jasné, že počet obyvatel podobný počtu obyvatel naší malé země obývající však několikanásobně větší a zemědělstvím téměř nedotčené území (navíc s daným stupněm civilizačního vývoje) nemohl napáchat přírodě velké škody. Pokud by na území Horních Počernic a v okolí žilo dejme tomu pět až deset lidí, což by mohlo alespoň vzdáleně připomínat zalidněnost Severní Ameriky před začátkem evropské kolonizace, jistě by i zdejší příroda a naše civilizace a kultura vypadaly jinak a nemuseli bychom podobné problémy vůbec řešit. Zato bychom nejspíš měli problémy jiné.

Indiánský citát je tedy určitě dobré mít na paměti při každodenním životě, ale v případě Nolčova parku nám asi příliš nepomůže. Už jen proto, že jsem se zatím nikde nedočetl, že by se Indiáni nějak zvlášť zabývali koncepční výsadbou nových stromů a jejich pravidelným ošetřováním (což ale může být jen mou malou informovaností). V každém případě se domnívám, že revitalizace jednoho zpustlého a bezkoncepčního parku v poměrně frekventovaném místě naší městské části je právě tím, co může zlepšit naše životní prostředí a co může pomoci i počernické přírodě, protože ji učiní pestřejší, bohatší a v jistém smyslu i zdravější. O estetických důvodech nemluvě. Nezbývá mi než věřit, že se Rada naší městské části rozhodne správně a že se bude držet zdravého rozumu.

 

Ladislav Stýblo, člen TOP 09

 

P. S. Knihobudka na plotě fary Církve husitské je skutečně krásná a plná vynikajících knih. Je to velmi dobrý počin a věřím, že jej občané ocení!

 

Odkaz na článek:

https://www.epocernice.cz/vadi-vam/56-vadi1/1144-2015-05-10-11-28-34.html